Reklama
 
Blog | Marko Zekič

Prázdný DOX

Před měsícem byla otevřeno centrum současného umění DOX. Měsíc je krátká doba, přesto jsou moje dojmy z dosavadní činnosti DOXu rozpačité. Působí prázdně.

A nejde jen o to, že v DOXu se jakoby ztratíte. Budova nabízí skutečně velké možnosti, hlavní výstavní prostor je prostě obrovský, bývalá továrna se nezapře. Možná právě proto na mne působí zahajovací výstava trochu minimalisticky. Představoval jsem si něco působivějšího, něco, o čem se bude mluvit. Zahajovací výstava by přece měla být událost diskutovaná laickou i odbornou veřejností, médii. V souvislosti s DOXem se mluví především o budově samotné a o dvou stech proinvestovaných miliónech. Pocitu naplnění nepřispívá ani to, že z celkových 6000 metrů čtverečních je jich přístupná polovina. Není do nich co dát?

Ale prostor je přeci jen (nutný) základ, je třeba mu dát také obsah. Tváří každé galerie je její umělecký ředitel, ten je zodpovědný za koncepci a náplň. Z nějakého ne zcela uchopitelného důvodu je jako tvář galerie prezentován spolumajitel pan Válka a Jaroslav Anděl jako umělecký ředitel je neviditelný. Nebyl s ním žádný rozhovor, nikde nebyly prezentovány plány pro budoucnost ani koncepce, se kterou chce DOX promluvit do současného umění, pokud nechce zůstat jen ikonou. 

Kontrast chybějícího obsahu je patrný ve srovnání s podobným projektem, Wannieck gallery v Brně. Ta má danou koncepci postavenou na vlastních sbírkách a třech hlavních prostorech, kde v odlišném časovém rytmu probíhají výstavy a další akce pro veřejnost, školy.

Reklama

I Dox má pravidelné pondělky věnované různým tématům, nezřídka zajímavým, ale chybí mi tam jednotící linka a větší zaměření na současné umění – děje se toho u nás málo? Nebylo by zajímavé se setkat s laueráty ceny Jindřicha Chaloupeckého? Nebo vést diskuse na téma současného umění? Jak se chápe za našimi hranicemi a u nás, srovnat realizace, představit kvalitu? V souladu se svým názvem Centrum současného umění by měl DOX napomoci mapovat české i zahraniční současné umění.

 Nevím, představoval jsem si při otevření i podle mediálních ohlasů (mmj. Respekt č.48/2008 "Galerie, jakou Česko nevidělo") jistou alternativu k NG, platformu pomocí níž by se laická veřejnost mohla seznámit se současným uměním, galerii západního střihu. To se zatím neděje a je to škoda.